Jak na syndrom zrmzlého ramene

Syndrom zmrzlého ramene je velice nepříjemná záležitost, o které jsem do nedávna věděla jen něco málo z toho, co jsem si ještě pamatovala ze studia fyzioterapie. Když mě ale jednoho lednového rána vzbudila intenzivní bolest ramene, vůbec mě nenapadlo, že právě tohle onemocnění si užiju na vlastní kůži.

Příčiny vzniku syndromu zmrzlého ramene jsou různé a v mém případě jsem si jistá, že se jednalo o celkové přetížení ramenního kloubu. Nutno zdůraznit, že jakousi bolest ramene jsem pociťovala už delší dobu (řekla bych i dva roky). Byla to ovšem bolest občasná a většinou v noci, když jsem si nějak špatně lehla, a dala se lehce vyřešit změnou polohy. Navíc hybnost kloubu nebyla vůbec omezená, takže jsem mohla dělat třeba i kliky. Jediné, co jsem přestala dělat, byly stojky, protože jsem si nebyla jistá stabilitou ramene. To vše jsem se snažila svádět na věk a možnost vzniku nějakých degenerativních změn na kloubu, se kterými už nic neudělám.

Bolest ramene tentokrát ale neustávala a navíc se začala omezovat hybnost. V noci jsem se začala bolestí budit a druhý den už začínala být bolest nesnesitelná. Když jsem mohla upažit jen asi do třiceti stupňů a předpažit tak na devadesát, měla jsem za to, že situace už je asi opravdu vážná (a horší být nemůže). Další noc byla totální peklo a spát jsem vydržela maximálně dvě hodiny v kuse a pak jsem si musela vzít nějaké prášky na bolest. Ráno už jsem s rukou v rameni nemohla hýbat vůbec. Česání, mytí nebo oblékání bylo za trest. Silná, ostrá bolest ramene a celé paže byla trvalá a neexistovala žádná úlevová poloha. Prášky na bolest fungovaly asi tak dvě hodiny.

„Horší bolest jsem zatím nezažila.“

Začala jsem hledat na internetu, co s tím, a docela mě vyděsily články o tom, jak léčba trvá 6 – 9 měsíců a často i déle. Nedovedla jsem si představit, že to někdo může tak dlouho vydržet.

Rady jako zajít si na obstřik, jsem zamítla hned, protože ze zkušenosti vím, že to nic neřeší (maximálně na chvíli uleví a někdy ani to ne). Pak mě zaujaly zmínky o rázové vlně a pomalu jsem hledala, kde v mém okolí bych na ni mohla zajít. A tehdy jsem narazila na zmínku o spoušťových bodech.

Hned jsem vytáhla „chytrou knihu“, jak já mé knize o terapii spoušťových bodů říkám a během chvilky jsem věděla, co a kde je špatně. Podle obrázků jsem si lehce nahmatala spoušťové body především v oblasti lopatky a také přímo na rameni.

Body na lopatce jsem začala masírovat míčkem, ty na rameni pouze prsty (ty byly totiž hodně citlivé). Už po prvním „promačkání“ jsem cítila velkou úlevu a ještě týž večer jsem si objednala masážní pistoli s nástavcem na spoušťové body, abych se dostala ještě víc do hloubky.

Masáž jsem prováděla několikrát za den, ale ne déle než 5 – 10 minut. Nejen, že začala ustupovat bolest (a já jsem v noci mohla spát i 4 – 5 hodin v kuse a jen s jedním ibalginem), ale hlavně se mi sama začala vracet hybnost.

Bez toho, abych jakkoli rameno rozcvičovala, jsem měla celkovou hybnost zpět zhruba po týdnu od prvních bolestí. A to vše „jen díky mačkání spoušťových bodů“. Kdybych o této terapii nevěděla, možná bych s nehybným a bolavým ramenem bojovala ještě dnes.

Pokud vás trápí bolesti ramenního kloubu, určitě doporučuji tuto terapii vyzkoušet. Trochu víc si o ní můžete přečíst v článku zde.

Komentáře
  1. Michael Taggert napsal:

    Very nice article. I certainly love this site.
    Thanks!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.