Hostýnská osma 2022

Rok 2022 jsem se rozhodla pojmout jako rok odpočinkový. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byl fakt, že jsem si loni splnila svůj největší běžecký sen, kterým byl etapový závod v Pyrenejích – Pyrenees stage Run a kromě toho, že jsem si potřebovala pořádně odpočinout, jsem rovněž pozbyla veškerou motivaci trénovat. Jsem totiž ten typ běžce, co prostě potřebuje nějaký cíl, nějakou metu, pro kterou je potřeba se hecnout a makat.

Dalším, neméně důležitým důvodem bylo to, že jsem tento rok chtěla strávit více času se svými dětmi na orienťákách. Obě naše holky si orienťák opravdu oblíbily a fakt je baví, takže jsem je chtěla co nejvíce podpořit. Což v praxi znamená téměř každý víkend někde na závodech. V zimě se běhá Zimní liga, jaro a podzim patří oblastním žebříčkům a léto je plné vícedenních etapových závodů. Do toho mapové tréninky a člověku už moc času na jiné běhání nezbývá. O dlouhých víkendových vybězích ani nemluvě.

Jediný dlouhý závod, který jsem se letos rozhodla absolvovat byla Hostýnská osma. Loni jsme si ho zaběhly s parťačkou Marcelkou a už tehdy jsme usoudily, že to budeme muset zopakovat. Tak moc se nám to líbilo.

I když jsem díky orienťáku běhala v podstatě pořád, na závod o délce 70 km, to bylo prostě málo. Bohužel dny nejsou nafukovací, takže mi nakonec na jakýs takýs trénink zbyly 3 týdny. Ale jak se říká, lepší něco než nic.

Druhý víkend v srpnu jsme se s Marcelkou postavily v Rajnochovicích na start a s vědomím, že si to jdeme prostě užít, jsme se vydaly na trasu přes Hostýnské vrchy.

Jelikož jsme opravdu neměly žádná očekávání, vzala jsem do kapsy gopro kameru a průběh závodu jsem sem tam natáčela.

Jak to celé probíhalo a jak to nakonec dopadlo se můžete podívat zde 🙂