Jmenuji se Petra, jsem mamkou dvou dětí a miluji pohyb.

Už jako dítě jsem trávila většinu času venku, ať už v lese nebo na horách, kam jsme s mamkou chodili poměrně často na výlety. Ve škole jsem navštěvovala různé povinné i nepovinné pohybové kroužky a později jsem se začala věnovat běhu na lyžích. Tím jsem nejdříve strávila čtyři roky ve sportovní třídě na základce a poté jsem byla přijata na Sportovní gymnázium do Jilemnice. Tam jsem strávila další čtyři roky, které byly nabité tréninkama od nevidim do nevidim. Běh na lyžích je poměrně náročný sport a je potřeba trénovat všechno možné, tudíž se hodně běhalo, jezdilo na kolečkových lyžích, na kole, posilovalo a v zimě se samozřejmě jezdilo na běžkách. I mimo soustředění byly minimálně jednou týdně dvoufázové tréninky, takže moc času na nic jiného už nezbývalo.

Po gymnáziu jsem se rozhodla studovat fyzioterapii, a tak následovalo stěhování do Prahy. Lyžování jsem vyměnila za tanec (moderna, disco dance, balet) a vyjímečně jsem se šla proběhnout. Kvůli tanci jsem se musela začít i mnohem více protahovat, protože oproti ostatním v naší taneční skupině jsem na tom byla dost špatně :).

Když jsem zdárně dokončila studium fyzioterapie, začala jsem jako fyzioterapeut pracovat a jako vedlejšák jsem 2x týdně vedla lekce Bodystylingu (aerobik, posilování s vlastní vahou, strečink - klasika). Dál jsem tancovala.

Po pár letech jsem se přestěhovala do Londýna a i zde jsem navštěvovala taneční lekce a také jsem začala více cvičit. V Londýně jsem nakonec žila skoro osm let a z občasného cvičení se stalo cvičení každodenní. Jednu dobu jsem pracovala i ve fitku, ale tam jsem si jen občas zaběhala na pásu (což mě vůbec nebavilo) a často jsem plavala. Cvičení jsem se věnovala především doma. Postupně jsem si udělala pěknou sbírku různých cvičebních DVD. Hodně jsem si oblíbila jógu a sem tam přišlo na řadu i pilates. Nejvíc mě ale bavilo posilování s vlastní vahou, které se sestávalo z jednoduchých cviků. 

Po návratu do Česka jsem pokračovala se cvičením a tvrdila jsem, že běhat už asi nikdy nebudu, protože jsem se naběhala dost, když jsem běhala na lyžích. Ale jak se říká "Nikdy neříkej nikdy".

A tak jsem se po 20 letech rozhodla zase běhat. Vždycky jsem měla raději dlouhé běhy (vytrvalosti) a ani po těch letech se to nezměnilo. Začala jsem zase trénovat. Nejdříve jsem běhala spíš takové normální vzdálenosti okolo 10 - 20 kilometrů, ale postupně jsem se dopracovala až k ultra vzdálenostem. Díky běhání jsem poznala spoustu skvělých (stejně postižených) lidí a běh se tak stal nedílnou součástí mého života.

Nejraději běhám po horách nebo v lese. I turistika je fajn, ale když se běží, více se toho stihne :)

V zimě, pokud je sníh, tak si ráda zajezdím na běžkách a loni jsem si pořídila i skialpy.

Články se zážitky ze závodů jsou k přečtení na starém blogu zde.